Accra II

Z Busua do Accry je to 260 kilometrů. Prvních 30 do Takoradi zvládneme v taxíku za asi hodinku. Z Takoradi do Accry je to hlavní tah, takže možná pojedeme autobusem a ne dodávkou!

Autobusová nebo dodávková nádraží v Ghaně vypadají tak, že každý kousek prostoru je využit. Zajíždějící dodávky a autobusy se snaží dostat dovnitř, aniž by jejich řidiči nějak dopředu řešili, jak se dostanou ven. To se nějak vyřeší časem. Do toho se pletou prodejci, řidiči tříkolek, taxíků, nahaněči do troter a kazatelé. Sem tam i koza.

Ještě nás taxikář nestihl ani vyhodit a už nám klepe na okno nahaněč “Accra Accra” a ukazuje na svoji luxusní, skoro nerozpadlou dodávku. Nene, nic takového, my chceme autobus! Autobus stojí hned vedle, kupujeme lístky pro sebe a zavazadla, zbývá pro nás jedno z posledních dvousedadel, tak snad brzo pojedeme.

Autobusy fungují stejně jako trotra, jedou, až když se naplní. Než se tak stane, projde autobusem nespočet prodejců všeho možného.

Nakonec během půl hodinky máme plno a vyrážíme, klimatizace běží a na sedadla dělaná pro Číňany se skoro pohodlně vejdeme. 220 kilometrů pojedeme pět a půl hodiny. Cestou nám řidič dvakrát zastaví na pumpě a dvakrát se někdo zvedne a bude zhruba půl hodiny křičet cosi do autobusu. První startuje hned s výjezdem a vypadá nejdřív na kněze. Pak se ukáže, že prodává kouzelné mastičky. O hodinu později se zvedne druhý člověk a opět půl hodiny křičí. Bez mastičky, bez bible, takže nevíme.

Nakonec dorazíme do Accry. Autobusové nádraží vypadá kypí životem.

Nespadneme do otevřeného kanálu, u kterého nám řidič autobusu zastavil, a bereme taxíka do Somewherenice, kde už to známe. Taxikář se tváří, že to zná taky, ale nakonec ho musíme donavigovat. Pak naproti k paní na dvoreček na večeři. Už to umíme, takže žádné plechové nádobí, ale hezky ke stolečku a rukama. Výborná večeře.

Ráno balíme, po snídani necháme batohy v hostelu a vyrážíme na poslední den do Accry. Začneme na místním trhu, který je zajímavý, ale oproti Kumasi to je takový slabší odvar. Aspoň s místními dokoukáme fotbal.

Po nasycení všech smyslů bereme taxíka do čtvrti Osu, což by měl být takový místní Karlín. A opravdu je. Necháme se vyložit u místního parku.

Nejdřív si dáme pivo a tradiční oběd.

A potom za zhruba stejné peníze v místní kavárně opravdové kafe a waffle.

Ještě se projdeme na místní Příkopy, Oxford street. Odmítneme několik dotěrných nejlepších umělců na světě s dredy a prozkoumáme nabídku místních obchodů.

A pak už bereme taxíka a zbytek našeho pobytu strávíme u bazénu. Poslední večeře u paní na dvorečku a pak už taxík na letiště. Na letišti skoro všechno funguje, wifi se sice nahodit nepodaří, ale chobot, který nechce pustit naše letadlo nakonec nějak opraví. Ghana nás pustí a můžeme domů.