Busua

Zátoka a vesnička Busua je od Cape Coast asi 112 kilometrů daleko a Google hlásil dobu cesty slabé tři hodinky. Původní plán byl jet trotrem do Takoradi a zbytek taxíkem, ale ozvali se nám z hotelu, že vezou nějaké klienty do Cape Coast a tak by nás taxikář rovnou nabral. Ušetřit jednu cestu v trotru znělo lákavě.

Taxikář skutečně dorazil, svěřil se, že už taxikaří 17 let a navíc měl nejspíš pořád svoje první auto s vnitřní příčkou šikovně vyspravenou dřevěným prknem. Nevíme úplně proč, ale cestou mu dávali docela zabrat na policejních check-pointech, možná že měl taxík z jiného kraje. Stálo ho to něco málo vyjednávání a předaných cedi.

Po dvou hodinách jsme objeli město Takoradi a tak nějak skončil rovný asfalt. Po další hodince jsme už byli v pobřežní vesnici Bosua. Posledních pár metrů vedlo přes most, který skoro stál. Jeho povrch byl vyspraven pláty, které místní přesouvali podle rozchodu právě projíždějícího auta.

Ahanta Eco Lodge se nachází na jednom břehu říčky, my bydlíme v plážovém domku na druhém. Tak po lehkém občerstvení bereme batohy a v doprovodu místní slečny brodíme směrem k pláži. Na pláži míjíme místní rybáře, děti hrající fotbal a kozy.

Plážový domeček je krásný, útulný a hned vedle surfařské školy a plážového baru. Bereme plavky a jdeme do moře. Večer trochu sprchne, tak si dáme pivo v baru, počkáme až přestane a vyrazíme na večeři zpátky přes říčku.

Hlavní místnost Ahanta Lodge je krásně zařízená, večeře je výborná a místo všudypřítomného afro popu hraje decentní smooth jazz.

Po večeři ještě ochutnáme místní drink Akpeteshie, ze kterého tu dělají domácí maceráty. Je to poměrně silná pálenka, která se výborně snoubí s chutí macerovaných ingrediencí. Nepohrdneme ani místními koktejly.

Blíží se bouřka a vypadne proud, tak vyrazíme přes říčku domů. Zatímco pár budov nahodí generátor, náš plážový domek ničím takovým nedisponuje, tak si užijeme černou hodinku a jdeme spát za bubnování intenzivního deště.

Ráno si dáme skvělou snídani v hlavní budově a pak už se vrátíme do plážového domku, abychom si domluvili hodinu surfování. Instruktor je přívětivý, hlavní příliv bude v půl dvanácté, tak máme ještě chvilku času na to nedělat nic.

Hodinka a půl na surfech je fajn, skoro nic nás pak nebolí a místní, kteří okolo dělají na vlnách tríčky na kouscích prken (a jeden i na dveřích od chlívku), se nám skoro vůbec nesmějí. Instruktor nás podporuje.

Je čas na odpolední odpočinek, před večerním odpočinkem.

K odpoledním odpočinku si dáme kafe, které je tentokrát opravdu kafe.

Namlsaní úspěchy z naší dopolední lekce si ještě odpoledne znovu půjčíme prkna. A tentokrát to nejde vůbec. Shodujeme se, že za to může ustupující příliv. Vrátíme se raději k pozorování koz na pláži.

Večer se přebrodíme na večeři a prochutnáme nějaké další drinky z Aktpeteshie.

Ráno už pak jen přebrodit na snídani a v půl desáté nás náš taxikář naloží na cestu do Accry.