Cape Coast

Ráno vyrážíme na stanici troter směr Cape Coast. Z Kumasi je to nějakých 220 kilometrů na jih. Bohužel to není úplně hlavní směr, takže trotro se plní jen velmi pomalu. Nakonec sedíme v dodávce dvě hodiny, za neustálého nabízení různých předmětů místními prodejci a prodejkyněmi. Když už to začne nabírat poměrně absurdní rozměr, přijde prodavač s rychlovarnými konvicemi. A nakonec ještě přece jen i další kněz.

Tyhle dvě hodinky čekání, s tím, že víme, že nás čeká ještě pět hodin na cestě, a nevíme, kdy nakonec vyjedeme, byly asi největším cvičením odolnosti, co nás v Ghaně potkalo. Místní to brali sportovně. Cesta samotná nakonec docela utekla, dodávka byla i klimatizovaná, takže tentokrát jsme nepřijeli s nánosem písku na sobě.

Dvanáct kilometrů před cílem nás sice na policejním check-pointu zastavili, protože řidič s sebou neměl řidičák, ale po chvíli handrkování to místní nějak za pomoci několika cedi urovnali.

V Cape Coast jsme konečně dojeli zpátky k oceánu. Ubytovali jsme se v hotelu pro cizince, dali si večeři s ostatními cizinci a cítili se koloniálně.

Hotel pro cizince nebyl žádný Savoy, ale uměl všechny ty zbytné vymoženosti jako kafe (co není rozpustné Nescafé), příbory nebo míchané alkoholické koktejly. Majitelé hotelu jsou původem z Německa a Turecka, personál byl na africké poměry velmi proklientský.

Ráno nás navíc čekal parádní výhled z chatičky.

Ráno nás navíc čekal parádní výhled z chatičky.