Kao-siung a přejezd do Chua-lien

Ráno prší a dost. Postupně by se to mělo lepšit. Dávám si opět snídani stylem od všeho kousek.

Odhodím batoh na recepci a mířím do přístavu. Okolní ulici se někdo pokoušel vizuálně vylepšit deštníky.

Postupně déšť ustává, tak se projdu kousek pěšky. Míjím holubník,

řeku

a konečně dojdu k tramvajovým kolejím.

Tramvaj mě hodí do přístavu.

Mým hlavním cílem je kulturně-železniční park Cha-ma-san. Představte si něco mezi železničním muzeem a galerií moderního umění pod širým nebem.

Jako atrakci tu mají i modelovou železnici, která prochází celým areálem.

Můžete se na ní i projet, pokud si koupíte lístek a vzdáte se základní lidské důstojnosti.

Sice drobně prší, ale místo je fajn, mezi moderními plastikami jsou rozeseté staré lokomotivy a vagóny.

Až se vynadívám, je čas vyrazit pro zavazadlo a pak na vlak. Prší zase už docela dost. Místní už oblékli pláštěnky i svým psům.

Naštěstí jsou skoro všude podloubí. Naneštětí jsou z nich často parkoviště.

Vlak dorazí načas.

Tentokrát mě čeká čtyři a půl hodinky dlouhá cesta, tak volím první třídu.

Výhodou je bento v ceně jízdenky. Pokud vás zajímá, jak se jí vepřová kotleta s kostí hůlkama v jedoucím vlaku, tak špatně. Ale chutná to dobře, to zas jo.

No a dál už se nic moc neděje, koukám z okna na ubíhající krajinu. Nejdřív města, pak hory a pobřeží. Jedeme nejdřív dolů na jih po západním pobřeží.

Pak utneme nejjižnější výběžek Tchaj-wanu a projedeme horami.

A nakonec po východním pobřeží zas na sever směrem k městu Chua-lien.

Přijíždím v podvečer a tak je čas pokochat se barevným západem slunce nad nádražní budovou.

A vydat se na večeři. Dnešní podivnost k večeři je stoleté vejce, zde na způsob kung-pao.

Zítra zkusím chytit okružní autobus směrem k pobřeží.