Kintampo

Do Kintampa dorazíme v podvečer. Řidič našeho trotra nás vyhodí kousek od ubytování. Máme trochu problém ho najít, protože jméno nesedí. Ale fotky ano, tak hrdě nakráčíme dovnitř. Rezervace online říkáte, počkejte, zavolám majitele. Jo online, no tak to musíte zrušit. Proč? No my jsme noví majitelé a nemáme k tomu účtu už přístup, sděluje nám manažer. Nakonec se dohodneme na tom, že zaplatíme v hotovosti na místě. Dlužno říct, že částku, která je poloviční oproti tomu, co jsme měli platit. Reklamaci pak vyřešíme dodatečně. Trochu pochybujeme, jestli to není scam, ale nakonec to fakt klaplo a peníze jsme dostali zpátky.

Vyrážíme už do tmy na večeři a chytneme se v místní vývařovně. Dvakrát banku s burákovou polévkou a hovězím. A pivo. Tentokrát u stolečků a rukama. Oproti koze v Tamale je tohle ale dobré. Polévka vyvážená, lehce pikantní, banku v ideální konzistenci. Jen ta kráva je trochu kráva a kousnout se do ní moc nedá. Nevadí. Při placení si paní za dvě večeře a pivko řekne necelých padesát korun.

Večer si ještě zpříjemníme na zahradě hotelu poslechem afro popu a popíjením piva.

Ráno se snídaně servíruje přímo na zahradě a poprvé ochutnáme místní specialitu, snídaňový nápoj Milo od Nestlé. S přidaným kondenzovaným mlékem je to takový kříženec Nesquiku a proteinového nápoje.

Po snídani už nás čeká náš dnešní průvodce po Kintampu, Richard. Jeho letáček jsme našli už na hostelu v Accře a dá se říct, že i díky tomu jsme se v Kintampu zastavili. Bere nás na krátkou procházku, vypráví o místní komunitě, školách, roli Kintampa jako obchodního místa na půl cesty mezi severem a jihem Ghany.

Po městě potkáváme nádherně oblečené lidi, ženy v šatech, v jakých se u nás chodí na ples. Je neděle, vysvětluje Richard, to se chodí do kostela. Mše trvají tři, čtyři, klidně i pět hodin.

Nakonec se vrátíme do centra, kde máme v plánu navštívit místního náčelníka. Nakonec se bohužel účastní pohřbu, takže o vzácnou návštěvu z Česka přichází. Richard nám cestou na hotel vypráví, že kromě jiného vlastní bar a ať se večer stavíme. Rozloučíme se u našeho hotelu a po krátkém odpočinku vyrážíme po vlastní ose trojkolkou směrem k vodopádům Kintampo.

Ty jsou kousek za městem. Zaplatíme vstupné a vrhne se na nás průvodce. Už jsme si toho dnes vyslechli dost, tak s díky odmítáme a pokračujeme sami. Po pár krocích narazíme na schody do údolí a pak i na vodopády.

Voda je teplá, tak jdeme do plavek a rázem sloužíme jako atrakce pro všechny místní. Fotí se s námi a seznamujeme se se skupinou dívek z Kumasi. A pak si užíváme vodopády. Úžasné místo.
Nakonec si ještě projdeme okolí a najdeme i menší vodopád s jeskyní.

U vstupu si pak dáme vychlazený Malt (nealkoholický nápoj ze sladu) a pozorujeme místní omladinu, jak si užívá sportovního odpoledne.

Na hlavní ulici pak během chvilky chytneme trojkolku, na hotelu si trochu odpočineme a vyrazíme na večeři. K večeři se servíruje jollof (“I need jollof”) a hlasitá místní hudba. Tak se rozhodneme přemístit k Richardovi do baru, kde dostaneme pivo a hlasitou místní hudbu.