Larabanga

Cestu začínáme s taxikářem, který nás včera vezl poslední kousek. Cestou nám zastaví v Larabanze, kde obdivujeme místní mešitu, nejstarší v západní Africe. Řidič zaparkuje u mrtvé kozy na hlavní ulici a předává nás místnímu průvodci, který nám vypráví o mešitě z patnáctého století.

A také o místní komunitě, kterou vláda trochu hodila přes palubu po vystěhování z parku. Až nový náčelník jim vysvětlil důležitost vzdělání, aby mohli turistům, kteří jedou okolo, předat svůj příběh. Cestou zahlédneme ještě tradiční místní výrobu bambuckého másla a prohlédneme si i zadní uličky vesničky.

Po návštěvě vesničky je mrtvá koza odklizena, nasedáme do auta a pokračujeme směrem na Damongo.

Tam přesedáme na sdílené taxi směrem Fulfoso, kde se opět vrátíme na hlavní silnici z Tamale do Kumasi, na které leží Kintampo, cíl naší dnešní cesty.

Autobusové nádraží v Damongu připomíná takovou tu hru, kde máte přerovnat čísla v rámečku jen za pomocí jednoho chybějícího políčka. Nasedáme do auta pro pět v počtu šest a řidičovi chvilku trvá, než se mu podaří tuhle hru úspěšně dohrát a opustit autobusové nádraží.

Cestou vyložíme náklad jamu, vysadíme a přibereme pár dalších místních, včetně dvou matek s dětmi. Ty se kousek svezly v zavazadlovém prostoru, čerstvě uvolněném po vyložení jamu.

Bez dalších problémů dorážíme do Fulfosa, kde nás hned nasměřují do zaparkované dodávky směr jih. Platíme jízdné a za batohy, dostáváme prominentní místa vpředu vedle řidiče a protože je už dodávka skoro plná, během pár minut vyrážíme. Zbývá nám 130 kilometrů, takže něco kolem tří hodin cesty.

Sedět na spolujezdci nejspíš fakt bude prominentní, je tu dost místa na nohy, pěkný výhled po okolí a můžeme si regulovat okýnko. Chvilku mi teda trvalo si zvyknout na to, že nakřuplé čelní sklo drží pohromadě tři ozdoby na gumových přísavkách. Krajina se po cestě na jih proměnila, přibyly stromy, zeleň u cesty a ze savany jsme dojeli na okraj tropického pralesa.