Macao
Obejdu Macao pěšky, od betonových kasin přes koloniální náměstí až po tichý mandarinský dům.
Ráno využívám jetlag a mířím na trajekt do Macaa už v osm třicet. Cestou na něj výjimečně použiju metro místo vyhlídkové tramvaje. Lístek se dá koupit předem online a já si tím včera aspoň ukrátil čekání na imigračním.
Podmínku být u odbavení půl hodiny před odjezdem plním tak dobře, že mě bába u kontroly posadí už na trajekt v osm.
Je krásný slunečný den, do Macaa je to hodinka cesty, takže po deváté mířím na prohlídku města. Macao se skládá ze dvou ostrovů, přičemž na jednom jsou kasína a na druhém jenom kasína. Bude mi stačit ten první. Je tak malý, že by ho člověk klidně obešel za den pěšky. Obejdu ho za den pěšky.
První část za přístavem vypadá jak kdyby se někdo snažil nacpat celý Jižák do pěti paneláků a mezi ně mu Donald Trump naházel kasína. Ty paneláky jsou to hezčí.
Prostředkem čtvrti vede silnice, bez jediného přechodu, obehnaná vysokým plotem, protože se blíží Velká cena Macaa. De-humanizace magistrály, kdyby někdo hledal návod, jak na to.
O pár bloků dál začíná samotné centrum. Je tu náměstíčko s honosným koloniálním senátem a dalšími historickými budovami. Historickou budovu v Macau poznáte tak, že má míň, než 10 pater.
Jediná vada na kráse náměstí je čtyřproudá silnice hned u dveří Senátu. Žabaři, mají ji jen zepředu a ještě je přes ni přechod.
Ostatní nehistorické domy ve čtvrti před a za senátem vypadají asi jako by někdo udělal na Sicílii čínskou čtvrť. Teda architektura, jinak je tu dost čisto a skůtry mají místo klaksonů brzdy.
Sem tam se objeví starý kostelík, sem tam buddhistická modlitebna.
Uprostřed je potom nenápadný mandarinský dům, který slouží jako ukázka tradiční architektury a doklad, že když jste opravdu šikovní architekti, nepotřebujete v období před klimatickou změnou klimatizaci.
Už skoro na konci ostrova vylezu na vyhlídku u kostelíka. Od panenky Marie je vidět na jednu stranu druhý ostrov s kasiny, na druhou střechy starého města.
Otočím to zpátky směrem k senátu, cestou minu dvě modlitebny a pak se vyškrábu k pevnosti. Je tu krásný výhled, muzeum a busker, který zajišťuje, že se u výhledu nikdo zbytečně nezdržuje.
Ten zbytek kostela dole fotí dost turistů. Asi bude významný. Já popolezu o kopec vedle, kde je místní park a běžecká dráha, jak hrdě hlásají cedule. Je to skutečně asi jediné místo na běhání v celém Macau.
Z kopce je krásný výhled a vede z něj lanovka. Mám v kapse 30 mopsů (místní měna MOP$), 90 korun. Tak doufám, že mi to na lanovku bude stačit. Bude, stojí dva jedním směrem a tři obousměrně. Platím šest korun a jedu. Krásný výhled na jednu ze sicilských čtvrtí.
Pak už mě od přístavu dělí jen kopec s pevností. Naštěstí je pod ním tunel. Místo uklidňujícího nápisu Neboj jsou v něm jezdící chodníky.
Na druhé straně už je trumpův Jižák. Jedno z kasin má v rohu u služebního vjezdu do garáží malou svatyni.
Obejdu asi nejošklivější kasino, co tu je a dojdu na trajekt.
Po hodince cesty zpátky lodí přes tentokrát trochu neklidnější moře volím meditativní tramvaj. Kousek od hotelu si ještě dám večeři ve vege vývařovně. Parádní zeleninové knedlíčky. Zatím asi chuťově nejlepší jídlo tady.
