Pár myšlenek na závěr
Zamyslím se nad Japonskem
(stav k roku 2019)
Japonsko je mimořádně příjemná země na cestování. Pár posledních bodů, kdybyste se sem někdy vydali:
Všechno je tu mimořádně organizované, ani jako cizinec jsem nikde nikdy netápal. Vždycky jsem věděl jak se dostanu tam, kam chci, kde mám stát, co se po mě v danou chvíli chce a co můžu nebo nemůžu.
Ubytování i doprava jsou dražší než u nás. Ubytování je cenově na úrovni západní Evropy, pokoje jsou ale často miniaturní. Na druhou stranu jsou mimořádně čisté a funkční. Dopravu z velké části řeší JR pass.
Jídlo je naopak spíš levnější, počítejte s cenovou hladinou zhruba Praha +/-. Jen tu za 160 místo meníčka se svíčkovou dostanete dost často chuťově neuvěřitelné věci. A bude mi chybět rýže k snídani.
Všude jsou automaty na pití a veřejné záchodky. Tohle je prostě paráda a cestovatel má hned o dvě starosti míň.
Japonsko v roce 2019 prakticky vůbec není cashless, což je nepříjemné, protože výběry z bankomatů jsou zatíženy poplatkem. Levnější je vybírat ve večerkách, kde je poplatek 1,1 % (výběr 10.000 yenů jich strhne 10.110), horší jsou velké banky, kde mi nabídl bankomat výběr s asi 2,5 %. Tohle je nad rámec toho, co si ještě případně vezme vaše banka. Kartou se dá platit ve večerkách a v hotelech. Hodně mi pomohl Revolut.
Japonsko je země, kde opravdu nevadí, že člověk cestuje sám. Prakticky všechno, zejména ve městech, je uzpůsobené na singl život. V bufetech bývá víc míst u "baru", než u stolečků. V hotelech je dostatek "single rooms". Nikdo se nediví, nikdo se neptá.
Japonci, pokud nemusí, nevstupují do sociálních interakcí. Ani s mnou, ale co jsem odpozoroval, tak ani mezi sebou. U mě bych za tím čekal jazykovou bariéru, ale i v bufetu, kde jsem bral poslední volné místo, kolem mě všude panoval soustředěný pohled do vlastní misky. Ani náznak snahy mluvit se sousedem. Do té míry, že každé místo má u sebe vlastní koření i misku s hůlkami, aby snad nemusel stolující prosit souseda.
Japonská odměřenost je vyvážená uctivostí. Byl jsem svědkem scénky, kdy se málem srazili dva cyklisti. Brzdy kvílí, zastaví galuska na galusku. A následuje minutové klanění obou navzájem.
Poslední poznámka není k Japonsku ale k cestování v jednom jako takovému. Pokud jste to nikdy nezkusili, zkuste to. Je to jiné. Má to řadu nevýhod, jako například nemožnost sdílet s někým zážitky (proto i tenhle blog), nebo třeba větší náklady na ubytování. Ale. Ale všechny prožitky jsou tak nějak hlubší, niternější. Bez někoho dalšího, ale i bez sluchátek na uších nebo mobilu v ruce, jsem zjistil, že vnímám svět kolem sebe do větší hloubky. Docházejí mi souvislosti, mozek doběhne, ale všímám si i detailů, které bych jinak minul. Snad se mi jich pár podařilo zaznamenat v těchto řádcích.
