Praktické a dobré rady

Návštěvu Ghany můžeme s klidným srdcem doporučit. Pro větší pohodlí si můžete na dobu pobytu domluvit místního průvodce s řidičem, ale dá se to zvládnout i po vlastní ose. Sepsali jsme pro vás pár rad, kdybyste se do objevování Ghany chtěli pustit:

Vízum

Pro vstup do země je potřeba si zažádat o vízum.
My jsme vyplnili online formulář na oficiálním webu Ghanské ambasády (https://prague.mfa.gov.gh/), nahráli všechny potřebné dokumenty, zaplatili rovnou na tomto webu administrativní poplatek 1500 Kč za osobu, vše vytiskli a došli s tím osobně na ambasádu, která sídlí v Praze 6 - Bubenči.

Všechny potřebné dokumenty znamená:

• platný cestovní pas
• kopii průkazové stránky tohoto cestovního pasu
• vytištěné vyplněné online formuláře
• potvrzení o očkování proti žluté zimnici
• potvrzení o očkování proti Covid-19 (kopie)
• potvrzení rezervace z hotelu v Ghaně (popř. zvací dopis)
• potvrzení o zaplacení administrativního poplatku (stačí print screen z internet bankingu)
• pasové fotografie (2 ks)

O zhruba 14 dní později jsme si pro hotové pasy s platným vízem došli zase do Bubenče.

Nejspíš existuje za příplatek i expresní žádost o vízum.

Očkování a nemoci

Pro vstup do země musí být člověk očkovaný proti žluté zimnici a žloutence typu A. Doporučuje se břišní tyfus, vzteklina, tetanus a takové ty nemoci, co máme vyřešené od kojeneckého věku hexavakcínou.

Ghana spadá do oblasti výskytu malárie, proti které se nelze očkovat. Malárie se přenáší štípnutím komára, takže jsme volili profylaktický přístup - dobrý repelent, ubytování s moskytiérami a dlouhé rukávy a nohavice.

Co se týče zažívání, my jsme se stravovali na ulici a bez jakýchkoli problémů. Doporučujeme ale vzít s sebou pro jistotu léky na rozličné potíže, které vám může cizokrajná strava způsobit.

Počasí a klima

Ghana je tropická země, kde je celoročně mezi 25°C a 35 °C.

Jih země je zelenější a vlhčí. První (hlavní) období dešťů je od dubna do července, druhé (slabší) od září do listopadu. Prší vždycky zhruba hodinu, každý den navečer.
Sever země je sušší a teplejší, období dešťů je tu od dubna do října. Když prší, vegetace bují a v národních parcích je krásně zelený porost. Pokud chcete vidět co nejvíc divokých zvířat, jeďte v únoru nebo březnu. Tráva bude po měsících sucha vyschlá a zvířata tak v přírodě lépe uvidíte. Má to jednu nevýhodu (píše Google), teplý suchý vzduch proudící ze Sahary s sebou nese písečná oblaka.

Doprava do Ghany

Z Prahy jsme letěli se společností KLM přes Amsterdam (1h) do Accra (6h), zpáteční let stejnou cestou. Nelovili jsme levné letenky, za osobu to vyšlo 19 tisíc. Kromě KLM létaly v roce 2022 z Evropy ještě British, Brussels, Air France, TAP a Turkish.

Meziměsto po Ghaně

Vnitrostátní letenky jsme kupovali online přímo na oficiálních stránkách dopravce Africa World Airlines, přelet Accra - Tamale (1h) stál 1600 Kč/ osobu. Linka létá 5x denně, případně se dá letět za podobné peníze se společností Passion Air, pokud vám nevadí trochu pomalejší vrtulák. AWA měla moderní letadla a působila po všech stránkách spolehlivě. Let byl na čas.

Autobusy, trotra a sdílené taxi fungují stejně. Na autobusáku si koupíte lístek, sednete si do vehiklu a počkáte, až se zaplní a vyjede. Cena se odvíjí od vzdálenosti, velikosti dopravního prostředku a (ne)přítomnosti klimatizace. Za tři hodiny jízdy (cca 120-150 km) jsme platili kolem 150 korun. Většinou ještě přidáte něco za batohy přímo řidiči. Doba čekání na zaplnění záleží na vytíženosti trasy a denní době. Pokud je už čekání neúnosné, zkuste se zeptat, za kolik by vyrazili hned. Domluvit se většinou dá.

Na hlavních trasách z a do Accry operuje i státní společnost STC, která umožňuje zakoupit jízdenky na autobus předem. Pro rezervaci potřebujete místní telefonní číslo. To po vás budou občas chtít i v běžném autobuse nebo trotru pro vyplnění seznamu cestujících. Stačí jakékoli ghanské číslo, třeba kontakt na poslední hostel.

Průměrná cestovní rychlost po ghanských silnicích je asi 40-50 km za hodinu. Na hlavních trasách je cestou dost vesnic a městeček a každé má zpomalovací pruhy, na kterých musí řidiči téměř zastavit. Zjistili jsme, že Google Maps odhadují místní časy docela dobře. Když ukazují, že pojedete 200 km pět hodin, opravdu to těch pět hodin bude.

Místní doprava v Ghaně

Soukromé taxi chytíte kdekoli na ulici, budou na vás troubit, stačí zvednout ruku a navázat oční kontakt s řidičem. Řidiči vám ochotně budou dávat svoje telefonní čísla, čehož jsme využili. Cenu jsme většinou domlouvali předem, nesmlouvali, řidiči dávali férové nabídky. V Accře funguje Bolt, ceny jsou stejné jako při odmávnutí taxi na ulici.

Technický stav místních taxiků je všelijaký, pásy se téměř nepoužívají, zrcátka jsou volitelná, ale dojeli jsme vždycky v pořádku.

Na severu jezdí tuktuky (tříkolky), místní jim říkají yellow-yellow. Komfortní to není, rychlé taky ne, ale přibližování po městě to zvládá dobře. Na kratší vzdálenosti, zejména v častých zácpách to může být občas rychlejší než taxík. Pohodlnější, ale ne.

Jídlo a pití

Na cestování po Ghaně je sympatické, že vás nenechají strádat hlady ani žízní. Na každé větší křižovatce prodávají místní ženy chlazené limonády, oříšky, uzené ryby, ovoce, keksy nebo třeba smažené banány rovnou do okýnka.

Nebojte se místní kuchyně, většinou je to fakt dobré. Nejčastější je kombinace přílohy (kaše nebo rýžová koule), lehce pikantní polévky a masa. Všechno se jí rukama, v turističtějších oblastech můžete vyškemrat plastovou lžíci. Z masa jsme nakonec nejčastěji volili rybu, protože zvířata jinak zpracují téměř celá, takže u hovězího, kuřecího nebo kozího masa dostanete s vysokou pravděpodobností kus jako ve školní jídelně. Oblíbený je i jollof, kuře s rýží. Tady jsme většinou dostali opravdu kuřecí stehno, ne jen hrudníček.

K pití je nejlepší místní pivo, mají dvě značky, Star a Club, rozdíl jsme nepoznali, neurazí. Běžná cena byla v roce 2022 zhruba 15-20 korun za 0.6l lahev. Z nealka je tu častý sladký nápoj na bázi sladu, Malt. Seženete značkový Guiness, který se vaří přímo v Accře, nebo rozličné napodobeniny. Takový Malt s příchutí kakaa je zvláštním, ale osvěžujícím zážitkem. Jinak je to taková sladší sládkova limonáda.

Voda

Podle historek cestovatelů, které jsme potkali. Kdykoli vám místní tvrdí, že je voda na hotelu filtrovaná, ověřte si, že skutečně je filtrovaná i na pokoji. Zeptejte se raději dvakrát. Většinou je filtrovaný jen jeden kohoutek u recepce nebo v restauraci.

Ubytování

Na Booking.com najdete jen pár hotelů, a to spíš těch dražších; rozšířenější platformou je Hotels.com. My jsme nejčastěji hledali ubytování přímo v Google Maps. Když se nám něco líbilo, napsali jsme na uvedené telefonní číslo zprávu přes Whatsapp a s majitelem nebo recepcí se domluvili napřímo.

• Dvoulůžkový pokoj s klimatizací, vlastní koupelnou a snídaní stál v průměru 800 Kč.
• Instagramová ubytka (Busua Beach, Somewhere Nice Accra) 1200 Kč/ noc.
• Treehouse v Kakum Parku 250 Kč/ noc/ osoba.

SIM karta

Místní SIM kartu jsme neměli (viz podkapitola Místní SIM karta v kapitole 1. Accra), posloužila ale aplikace Airalo. Za 18 USD jsme koupili 3 GB dat na 30 dní, pokrytí fungovalo po celé zemi. Díky tomu jsme nebyli závislí na hotelových wifi a mohli si ubytování nebo výlety plánovat přes Whatsapp.

Bezpečnost

V Ghaně jsme se cítili bezpečně vlastně úplně všude, za světla i za tmy. Na ulicích si nás nejčastěji nikdo nevšímal, maximálně tak školní děti na nás se širokým úsměvem pokřikovaly “helou” a “obrini” (což znamená “běloch”, ale hanlivý to není). A v přírodě s námi byl vždycky ranger s puškou nebo mačetou.

Nesetkali jsme se s žádným pokusem o podvod. Žádné falešné směnárny, žádné ruličkářské triky, žádné házení kobry za krk a vymáhání bakšiše za fotku. V tomhle ohledu byla Ghana příjemnější než Karlův most.