Asahidake podruhé, cesta do Utora

Dneska start bohužel bez fotky snídaně, protože hotelové pyžamo nemá kapsu na mobil. A stejně se snažím spěchat, protože dneska vypadá počasí podstatně lépe.

Lanovka v osm se vyplácí, nahoře je ještě poměrně prázdno a ranní slunce přeje barvám blížícího se podzimu.

Asahidake takhle vypadá trochu jak Sněžka od Luční boudy. Kdyby se ze Sněžky kouřilo.

Fumaroly vydatně kouří a smrdí. Zvuk si představte jako start menšího proudového letadla. Nebo vapku. Co máte víc naposlouchané.

Pokus o zdolání vrcholu vzdávám, protože se honí mraky. Tak se jen tak courám klečí. Občas vykukuje stanice lanovky.

Ještě jeden pohled zpátky na potvrzení, že nelézt nahoru bylo dobré rozhodnutí.

Tak už jen lanovkou zase dolů. Dalo by se to i sejít pěšky, ale cedule varují před medvědy a bažinou. Asi nepotřebuju ani jedno.

Dole ještě fotím lanovku z rákosí. Vedle je upozornění, že nejnovější medvědí stopy na tom treku, co jsem ho nešel, jsou z pondělka.

Sedám do auta a dneska si v něm dost pobudu. Pět hodin s maximální povolenou rychlostí 60 km/h utíká ještě pomaleji, než normálně. Středověký infotainment vem čert, hlavně, že to má adaptivní tempomat.

Cestou je naštěstí pár zastávek. První jsou vodopády Ryusei a Ginga. Ty jsou z důvodu úspory času umístěny hned vedle sebe a stačí tak vylézt jen na jednu vyhlídku.

Pak zastavím u odpočívárny s neotřelým orlojem a čistými záchody.

A o hodinu a asi 40 kilometrů dál se projdu u nejsevernější japonské písečné pláže.

Má i vlastní nádraží.

Vlak tu jezdí asi dvakrát denně. Mám kliku.

Předposlední atrakce u cesty je cesta sama. Vyhlídka, na které je možné meditovat, jestli i úplně rovná cesta může být cíl.

A poslední zastávka: ještě jedny decentní vodopády, na kterých opět nejvíc ocením záchody.

A pak už ubytování. V Utoru toho moc není, co se týče střední cesty. Fancy hotely a pak kempy. V mojí obvyklé kategorii business hotel nic. Možná dole v přístavu ubytovna pro námořníky. Nakonec jsem našel ubytovnu s onsenem. Shiretoko Sunset. Nelhali.

Vypadá to jako malované kulisy z levného seriálu, ale je to opravdové. Pozoruju zapadající slunce a řeším s AI, jak si ustlat vlastní futon.