Cesta k jezeru Toja, Noboribetsu

Dneska vstávám za kuropění. Venku startuje balón a já startuju Nissana. Dneska se projedeme.

Nejdřív přes tenhle krásný most.

A pak na jih k Taiki. Cestou projíždím městečky, která působí dost americky. Pravoúhlá síť silnic, žádné chodníky, dráty visí ve vzduchu. Risknul jsem na červené i jednu fotku. Všechna města tu vypadají takhle easternově. Jedno jako druhé.

Po Taiki musím směrem do Urakawy překonat hory. Mají tu odpočívku s krásným výhledem na most.

Od Urokawy jsou to pak ještě dvě hodinky cesty do Noboribetsu. Nejdřív pobřežní silnička lemovaná městečky. Silnička má klasickou šedesátku, ale v městečkách je často čtyřicítka. Takže se to dost vleče.

Pak přichází dálnice a s ní maximálka 70 km/h. A posledních pár desítek kilometrů před Sapporem: zázrak! Dálnice má najednou dva pruhy pro každý směr. To tady není vůbec běžné. Krom druhého pruhu vidím na ceduli maximální povolenou rychlost stovku. STOVKU! Svištím si to radostí s větrem o závod!

Čtyřproudová dálnice vydrží až skoro k cíli, takže aspoň tohle je dost odpočinkový segment.

U městečka Noboribetsu je Onsen, který využívá blízké termální prameny. Kromě nich je tu k návštěvě i krásné pekelné údolíčko.

Dá se dojít až na vyhlídku uprostřed.

A vyfotit krásně bublavé jezírko s teplotou blízkou 100 stupňům.

Zbytek smradlavého údolí dost připomíná smradlavou horu Io.

Nahoře cestou k hornímu jezeru Ooyunuma potkávám ještě jednoho ezo jelena.

A to už je horní jezírko, barevné a jedovaté.

Sedám zpátky do auta a ještě mi zbývá překonat jeden hřeben. Těsně pod sedlem je nový tunel, ale dá se kousek vrátit k odpočívce staré silnice. A kochat se výhledem.

A zároveň tím, jak si starou silnici vzala příroda zase zpátky.

Dorážím do cíle ještě za světla, tak si dám krátkou procházku po břehu jezera Toja. Nademnou je sopka Ousu. Zatím co Me-Akan si naposledy pořádně zasoptil před sedmi tisíci lety, tady Oasu si pravidelně soptí každých zhruba 20-30 let. 1910, 1944, 1977 a poslední 2000. Zatím.

V těch 70. letech už tu byla poměrně velká vesnice, kterou dost poničilo sopečné bahno. Poučili se tu z toho a vytvořili spoustu záchytných kapes a odtokových kanálu. I tak se při tom posledním výbuchu v roce 2000 ocitlo pod bahnem dalších pár domů. Odtokový kanál je přípraven a já držím palce Ousu ať dá ještě chvilku pokoj.