Jezero Akan

Dneska začnu netradičně včerejší večeří. V městečku není úplně moc restaurací, asi se počítá, že turisté jedí v hotelech. Ačkoliv se snažím najít cokoliv jinde, nakonec skončím v místní Ainu “vesničce”. Všechno tady křičí tourist trap, ale jednou jsem taky turista, tak směle do toho.

Jedna ze dvou otevřených restaurací má uvnitř celkem plno. Dobré znamení. Z menu v angličtině (špatné znamení) si vybírám set Kotan-don a Ruipe. To první je vepřové s divokým pórkem na rýži, přelité vejcem. Ruipe je něco jako zmrazené sashimi s lehce pikantní omáčkou. Ainu specialita. Rybí zmrzka. K tomu miso polévka. Nakonec to je fakt výborná večeře.

Ale pojďme ke dnešku. Auto nechám odpočívat a stejně tak nechám odplout turistický parníček.

Dopolední procházka mě vede nejdřív po pobřeží jezera, kde je například teplý kouřící potůček.

A hlavně bahenní sopka, které tu říkají Boke. Smrdí to a bublá to a je to naprosto parádní. Vydržím to sledovat poměrně dlouho.

Druhá část procházky pak už vede lesem.

A končí u decentní cesty lemované oranžovými branami.

Vedoucí k decentní svatyňce.

Odpoledne se vydám po úpatí hory Hakuto, která se zvedá od jezera do výšky asi 900 metrů. První část procházky vede po sjezdovce a nabízí výhledy na jezero i na protější horu O-Akan.

Pak cesta ze sjezdovky odbočí do lesa. Aktivuji medvědi zvoneček a stoupám směrem k dalším Boke. Občas se kouří přímo z cesty. Boke nakonec lemují skoro celý poslední půlkilometr cesty.

Po asi 400 výškových metrech a se zpocenými zády až na paty dorazím k malému odkrytému pahorku. Termální výdechy tady omezily vegetaci, takže se otevírá krásný výhled na jezero a protější horu O-Akan.

A z druhé stany na aktivní sopku Me-Akan, která si spokojeně pokuřuje.

Ještě se ohlédnu za vrcholkem a vyrazím dolů zadem po lesní silnici. Na šesti kilometrech ani noha (ani tlapa). Krásné čistění hlavy.

Dole pak ještě vyfotím Ainu vesničku. Je pěkné, že i Ainu měli na návsi parkoviště.